Autor: Marika Tisucká
Knovízská kultura patří k jedné z nejvýznamnějších kultur českého pravěku. Označuje osídlení mladší doby bronzové ve středních, jižních a severozápadních Čechách přibližně mezi lety 1300 až 900 před Kr. Své pojmenování dostala podle obce Knovíz u Slaného. Zde v letech 1892-1893 prozkoumali J. Felcman a V. Schmidt na svahu nad Knovízským potokem část historické osady. V desítkách sídlištních jam nalezli velké množství keramiky, hliněná závaží, spálená zrna obilí, drtidla k jeho mletí, kadluby na odlévání bronzových výrobků a také pozůstatky lidských těl - některé byly obřadně pochované, jiné pohozené nesly stopy po rozsekání.
Oblast osídlená lidmi knovízské kultury se postupem doby zahušťovala a rozšiřovala. Lidé pronikali a osídlovali i zemědělsky méně výhodné oblasti (střední Povltaví) a expandovali dále na severovýchod a východ, kde zabírali další území. Podle nálezů ze sídlišť se usuzuje, že zdrojem obživy bylo hlavně zemědělství, chov dobytka, v malé míře lov, rybolov a sběr škeblí.
Zemědělská sídliště tehdejších obyvatel vynikají svojí početností (např. Březno u Loun, Kněževes, Lišany, Velemyšleves). Sídliště bylo rozděleno na obytnou část s domy a hospodářské zázemí se zásobními jámami a sýpkami. Dokladů o tom, jak vypadal tehdejší dům, nemáme mnoho. Podle zachovaných pozůstatků sloupových jam a otisků ve vypálené mazanici to byly stavby vybudované ze dřeva. Konstrukci nadzemních domů tvořily dřevěné nosné sloupy obvykle s podélnými drážkami, do kterých se zasunula vodorovná břevna. Jednodušší technikou bylo vyplétání stěn tenčími pruty a omazání celého výpletu hlínou. Uvnitř obydlí se nacházelo ohniště či krb. Hospodářskou a výrobní část sídliště tvořily zásobní jámy – obilnice, velké keramické zásobnice zapuštěné do země, odpadní jámy, hliníky a také pece. V jámách se kromě sídlištního odpadu nacházejí i lidské pozůstatky. Výrobu textilu na sídlištích dokládají keramická závaží ke tkalcovským stavům a přesleny.
Kromě nížinných poloh osidlovali lidé knovízské kultury i výšinné a jinak strategické polohy, na nichž budovali hradiska lehce opevněná palisádou (např. Levousy). Objevená pohřebiště nejsou rozsáhlá, tvoří je obvykle několik desítek hrobů (výjimkou jsou např. Křepenice a Obory). Zemřelý byl spálen na pohřební hranici, jeho ostatky byly uloženy do urny a spolu s výbavou drobných milodarů byl pohřben do hrobu.
Keramiku knovízské kultury vyráběli zřejmě již specializovaní řemeslníci. Nacházejí se jak hrubé užitkové nádoby, tak vysoce kvalitní stolní nádoby zdobené rytím či tuhováním povrchu, které jim dodávalo téměř kovový lesk. Vysoké úrovně dosáhlo zpracování bronzových nástrojů, zbraní či šperků. Široké spektrum vyráběných bronzových předmětů známe převážně z depotů – hromadných nálezů. Výjimečné jsou depoty keramiky, které obsahují tzv. picí soupravy – obvykle velkou nádobu a větší počet téměř shodných menších koflíků. Tyto servisy zřejmě sloužily při obřadech, jejichž součástí bylo rituální pití (například uzavíraní a upevňování spojenectví).
Místními občany bylo na území obce Knovíz nalezeno několik zajímavých předmětů, které jsou vystaveny v budově obecního úřadu Knovíz. Malá ukázka níže pod textem.
